Analogie mezi audiem a videem
Nedávno jsem řešil problém s obrázkem, noční scény, pro zobrazení na monitoru. A připomnělo mi to stejný proces jako u řeší hifisté u audia.Zvukař při nahrávání optimalizuje a upravuje zvuk, grafik obraz. Řeší asi velmi podobný problém jako zvukař. V obrazu je spousta informací, na kvalitním monitoru patrných, jenže výstup musí být přístupný „masám“, které mají obyčejný monitor. Po zkoušce na obyčejném monitoru byla polovina obrázku černá. Škoda. Otevřel jsem histogramy, barevné kanály, mixér a obrázek jsem upravil tak, aby byl na tom obyčejném monitoru zajímavější… V tu chvíli jsem si vzpomněl na všechny ty audiofily, kteří nadávají na kvalitu dnešních nahrávek. Úplně stejný proces… Kvalitní zdroj, obrázek, 32bitů na kanál, byl po exportu předán na web (komprimovaný flash). S kolegy jsme si posteskli, pokrčili rameny a dostali pochvalu za dobře odvedenou práci. Splnilo to účel. Možná si zvukaři ve studiích při masteringu také postesknou nad tím, co se zvukem musí udělat, ale nakonec dostanou pochvalu a mastering splní účel. A těch pár audiofilů stejně nebude spokojeno nikdy…
A ještě mě napadlo jedno přirovnání – při nahrávání nahrajeme každý nástroj zvlášť a potom to postprodukčně umístíme v prostoru. Je to prostor? Asi jako když dělám nějakou 3d scénu. Je jen pár machrů, kteří udělají 3d scénu tak věrně, že je k nerozeznání od fotky. V mnoha případech je to velmi vydařená napodobenina, téměř nerozeznatelná. A pak to taky může být docela propadák.