Audio zápisník – h@d

KONEČNĚ!!! Konečně se mi podařilo sezvat dohromady kamarády, kteří mají sluchátka a udělat takové malé komorní sezení s poslechem.

Sice jsme neměli k poslechu zrovna model Ultrasone edition 8, který jsem použil do pozvánky, ale i tak bylo co poslouchat.

Nakonec jsme měli k dispozici zástupce několika kategorií – přenosné, studivé, domácí a díky Jirkovi i s aktivní redukcí hluku okolí. Abych byl konkrétnější, tak to byly

• AKG K-701
• Koss UR-18
• Koss PortaPro
• Sennheiser PXC250
• Sennheiser PXC450
• Sennheiser HD600
• Beyerdynamic  DT 770 PRO

Poslouchali jsme digitální hudbu (bohužel se mi pokazil gramofonový předzesilovač, jinak se mohlo poslouchat z gramofonu) přes externí zvukovou kartu MBox Mini 2.

Karta má i sluchátkový výstup, takže jsme mohli poslouchat přímo z ní, případně jsme měli k dispozici mé dva (čerstvé, dodělával jsem je ten den) sluchátkové zesilovače. Oba jsou podle diyaudioprojects.

• NP-100v12 s elektronkou 12au7 (ecc82). Konkrétně jsem použil jj electronic. Kondenzátory jsem použil polyesterové wima a elektrolytické zlaté panasonic.
• GWado - možná slavný, známý zesilovač podle plánu Chu Moy, rovněž možná podobný jednomu zesilovači Grado. Populární a diskutovaný projekt – může hrát lépe než Grado RA-1? Je v něm použitý mnohem dražší a poměrně slušný operační zesilovač. V RA-1 je údajně použit mnohem levnější kousek… Akorát já jsem nepoužil „audiofilské“ obří svitkové kondenzátory, pouze obyčejné Vishay.

K zesilovačům jsem postavil přepínač pro přepínání výstupů zesilovačů, takže jsme si mohli jednoduše přepínat který zesilovač zrovna posloucháme a tím bezprostředně vnímat jejich rozdíly.

Test jsme začali s Pauliem na nahrávce Ping Floyd – High Hopes, kterou Paulie připravil ve formátech od 128kb mp3 až po flac. Chtěli jsem si ověřit, jestli na vlastní uši poznáme, kdy už nás mp3 formát klame. Asi nemáme až tak dobré uši, protože jsme bezpečně poznali pouze 128, od 192kb nahoru už jsme rozdíly nedokázali zachytit… Toto zjištění nás trochu zklamalo (čekali jsme, že uslyšíme víc).

Potom jsme z testu definitivně vyřadili Koss UR-18, protože hrály nejhůř a dále jsme se s nimi nechtěli zdržovat.

I mezi sluchátkovými zesilovači jsme našli rozdíly, zejména v podání prostoru (opa2134 hrál větší šířku, ecc82 podávala prostor mnohem uzavřeněji). Také výšky byly u ecc82 mírnější. Mi osobně by ale k dlouhodobému poslechu více vyhovoval právě ten s elektronkou.

Nakonec bych sluchátka seřadil asi následovně:

1. Sennheiser HD600 – velmi příjemné a neuvěřitelně přirozené podání hlasu. Ostatní parametry sluchátek pochopitelně super.
2. AKG K-701 – trošku jiné podání hlasu, ne tak úplně přirozené, možná realističtější, ale takové ostřejší. Jinak též super. Ale nejlíp mi sedí na hlavě.
3. Beyerdynamic DT 770 PRO – detailní výšky a hutný bas, ale ne tak přesný jako u prvních dvou. V detailech mi spíše připomínaly K-701 než HD 600, podání hlasu nebylo tak příjemné jako u HD 600. Vadilo mi, že o sobě na hlavě dávají vědět.
4. Koss PortaPRO – na tyhle legendy jsem byl hodně zvědavý a jsou legendou právem. Výrazný a přitom docela přesný bas, pochopitelně ne až tak detailní a prostorné podání, ale taky se jedná o úplně jinou kategorii.
5. Sennheiser PXC450 – zvláštní zvuk, jakoby zkreslený nějakým syntetizátorem. Dalo by se na něj zvyknout, protože jinak se mi líbily. Ikdyž jsou na hlavě cítit a dobře tlumí okolí, perfektně (tak akorát) schovají ucho a člověk na ně za chvíli zapomene.
6. Sennheiser PXC250 – nedokázal jsem si je usadit na hlavu, takže jsem se na ně nedokázal moc soustředit, ale v kategorii přenosných sluchátek bych volil PortaPRO a funkci noiseguard bych v tomto případě oželel. Ale hrály dobře, jen od všeho zase trochu chybělo a při vyšší hlasitosti (více nástrojů) začaly hudbu slévat a začaly řvát.
7. Koss UR-18 – měl jsem dojem, že poslouchám za dveřmi, bas nepřesný, výšky a prostor málo detailní, uřvané. Ale nevyhodím je – do kanclu k poslechu na jedno ucho jsou pořád dobré :)

Na konec jsme si dali poslech dvou „moderních“ nahrávek (pod termínem moderní se rozumí nekvalitně nahrané). První donesl Paulie a jednalo se o nové album skupiny Cartonnage. Druhou nahrávku jsem navrhnul já – MP &  The Nihilists. Troufám si říct, že jsem vyhrál :) Ikdyž Cartonnage dělali co mohli, vzdáleně to stále připomínalo hudbu, kdežto nihilisti vyhladili zvuk do naprosté roviny a zcela smazal rozdíly mezi sluchátky (člověk by nepoznal, jestli má koss UR-18 nebo sennheiser HD600). A o to asi tvůrcům šlo především…

A tak jsme se u debatu o kvalitách nahrávek ukončili, protože bychom se stejně akorát nas*ali a rozjeli se do svých domovů (kromě nás teda, protože my jsme tam bydleli).

Pár foteček:

Nakonec musím všem moc moc moc poděkovat že přišli, že donesli svá sluchátka i hudbu (byť na ni nedošlo, já vím, snad příště) i dobrou náladu :)

Alči, že stihla za mě upéct perník :)

A Šárce, že se chovala naprosto vzorně a nezlobila a večer pěkně usnula.

, 20. Leden 2012 (Pátek) , elektronky různé zesilovače.